Denně v Česku vychází téměř 50 nových knih, a tak se i s těmi o emoční inteligenci vcelku roztrhl pytel. Připravila jsem výběr nejrůznějších druhů, opravdu každá nabízí něco trochu jiného a zároveň toto není zdaleka celé spektrum toho, co je k sehnání. Nicméně všechny tyto knihy mi jsou něčím sympatické.
Pokračovat ve čtení „Knihy na rozvoj emoční inteligence u dětí“Boření mýtů v péči o nejmenší
Moc dobře vím, že svěřit malé dítko někomu do péče, není lehké rozhodnutí, ať už k tomu vedou ekonomické nebo jakékoli jiné důvody. Zřídkakdy jsou jiné než pádné. Přispívá tomu i fakt, že se společností nese zpráva: “Nezůstanu-li s dítětem jako matka 3 roky doma, zklamala jsem. Jsem špatná máma. Dítě si ponese celoživotní následky.” Co když to tak ale není? Otázkou je, zda tuto mytologii potvrzuje nějaká studie. Tak jak tak, vždy by mělo zůstat nejdůležitější to, jak to cítíme my mámy a jak to má nastaveno naše dítě.
Abych ale nepoužívala bezcenné, zato věčně omýlané výroky typu “každý přece ví, že je to tak”, “američtí výzkumníci dokázali” “výzkumy ukazují” bez uvedení jakéhokoli dohledatelného zdroje….vzala jsem si na pomoc knihu Péče o nejmenší: boření mýtů. Veškeré parafráze vybírám z této publikace, která dále odkazuje na konkrétní studie, pokud byste chtěli jít opravdu do hloubky. Kniha vyvrací mýty ohledně péče o nejmenší na základě dlouhodobých studií trvajících desítky let. Znovu ale opakuju, že je třeba mít na paměti, že čísla plynoucí ze studií je možné interpretovat na obě strany tak, jak se autorům hodí. Vždy dejte na svou intuici.
Pokračovat ve čtení „Boření mýtů v péči o nejmenší“Osobní elegie na veřejné školství
V úvodu mám potřebu zdůraznit, že ač to tak mimoděk může znít, v žádném případě nehodnotím, nesoudím, jak je kdo dobrý rodič. Ani podle toho, do jaké školy své dítě dává. Věřím, že každý rodič jedná podle svého nejlepšího přesvědčení, ať dělá, co dělá. Věřím, že v danou chvíli dělá pro své děti to nejlepší, co může.
V souvislosti s mateřstvím se objevila věc, kterou dost řeším: Mám odjakživa problém s českým školstvím, od školek po vysoké, a je to pro mě kdovíproč vcelku emotivní téma, a tak hrozí, že tohle bude trochu výlev. Taky mám odjakživa problém se samozvanými autoritami.
Náhoda? Nemyslím si.