Osobní elegie na veřejné školství

V úvodu mám potřebu zdůraznit, že ač to tak mimoděk může znít, v žádném případě nehodnotím, nesoudím, jak je kdo dobrý rodič. Ani podle toho, do jaké školy své dítě dává. Věřím, že každý rodič jedná podle svého nejlepšího přesvědčení, ať dělá, co dělá. Věřím, že v danou chvíli dělá pro své děti to nejlepší, co může.

V souvislosti s mateřstvím se objevila věc, kterou dost řeším: Mám odjakživa problém s českým školstvím, od školek po vysoké, a je to pro mě kdovíproč vcelku emotivní téma, a tak hrozí, že tohle bude trochu výlev. Taky mám odjakživa problém se samozvanými autoritami.

Náhoda? Nemyslím si.

Pokračovat ve čtení „Osobní elegie na veřejné školství“