Denně v Česku vychází téměř 50 nových knih, a tak se i s těmi o emoční inteligenci vcelku roztrhl pytel. Připravila jsem výběr nejrůznějších druhů, opravdu každá nabízí něco trochu jiného a zároveň toto není zdaleka celé spektrum toho, co je k sehnání. Nicméně všechny tyto knihy mi jsou něčím sympatické.
Pokračovat ve čtení „Knihy na rozvoj emoční inteligence u dětí“Podpora emoční inteligence u dětí 3. – pojmenování a zosobňování emocí
I když se tak ne vždy vyjadřuji, věřím, že spíš, než že bychom vychovávali děti, vychováváme sebe a ony jsou u toho přítomné. Proto byly první články o nás. Tento článek bude z prvních, kdy pozornost trochu více zaměříme na děti, a to už na ty maličké, které teprve začínají mluvit.
Konkrétní jména – jasná představa
Děti ještě nedokážou uvažovat nad abstraktními pojmy jako jsou smutek, vztek. Aby se tento prožitek v jejich hlavičkách mohl zhmotnit, můžeme jim nabídnout konkrétní představu. Něco, co už znají. Výborně fungují zvířátka, kterým připisujeme prožívanou emoci.
Pokračovat ve čtení „Podpora emoční inteligence u dětí 3. – pojmenování a zosobňování emocí“Podpora emoční inteligence u dětí 1. – začněme u sebe
Mozek a řeč
Je docela pech, že jedna z hlavních rozhodovacích oblastí mozku – orbitofrontální kortex (OFC), na čele zhruba nad očima – dozrává jako poslední. Až po dvacítce. Přitom by se nám už tak moc hodilo umět se lépe rozhodovat a zvládat své emoce třeba v pubertě! Nebo ještě dřív?Je pochopitelné, že bez zralého mozku trpí batolata i předškoláci silným handicapem při regulaci emocí.
Myšlení a řeč jsou propojeny. Pojmové myšlení se rozvíjí díky řeči, a tak velká změna fungování může nastat, když se dítě naučí kývnout ano a ne. Časem třeba přidá „jo“ a „ne“ a u toho klidně může zůstat tak dlouho, než vznikne silnější potřeba aktivního rozvoje jazyka. Do té doby dítě vše absorbuje do pasivní slovní zásoby a utřiďuje si koncepty, ačkoli je ještě neumí z mozku „zhmotnit“ ústy. Verbalizování pocitů je zkrátka těžký úkol i pro dospělé.
Kývnutí ano/ne najednou pomůže do té doby výrazněji jednosměrnou komunikaci obrátit na dvousměrnou. To umožní od samého začátku pracovat s emoční inteligencí dítka – pomoct mu, aby se vyznalo v tom, co prožívá a umělo to časem uplatnit i ve společnosti. Pomůže využití uzavřených otázek, tedy těch, na které je možné smysluplně odpovědět ano/ne. Časem, blíže k předškolnímu věku, bude dítě schopno odpovídat rozsáhleji i na otevřené otázky.
Pokračovat ve čtení „Podpora emoční inteligence u dětí 1. – začněme u sebe“