Mentor v rodičovství a vztazích
Titulek je samozřejmě nadsázka, zvolila jsem ho ale pro zvýšení důrazu téhle zprávy. Děti obecně opravdu jsou zaplaveny hračkami a opravdu jim to v žádném ohledu – oproti možnému přesvědčení nejbližších – nesvědčí. Nyní to potvrzují i studie.
O vlivu velkého množství hraček v předškolní výchově jsem psala již dříve, v článku se dočtete např. o tom, jak úžasné výsledky přinesl experiment Školka bez hraček.
Miminkovské rozhovory. Nemyslím ty maminkovské o zoubcích a prdíkách. Miminkovské. Kolik mouder jsou schopní ti skřítci předat jen pohledem a žvatláním!
Baví mě představa, že maminčin hlas – většinou při komunikaci s miminky přirozeně vyšší a pomalejší – aktivuje u miminka skrze bloudivý nerv v mozku parasympatický systém, který nás háže do klidu. Kdyby to bylo tlačítko, bylo by na něm napsané vypnout stres. Miminka tohle ještě neumí. Děláme to za ně my mámy nebo další blízcí lidé. Miminko se uklidní naším tělem a speciálně právě naším hlasem, protože zaposlouchání se tento systém zvenku aktivuje nejsnadněji. A právě to „zvenku“ zatím znamená především mámu, proto je důležité nenechat miminka vyplakávat ve víře, že se uklidní samo. Neuklidní, nemá na to zatím mechanismy, zatím k tomu potřebuje tělo maminky – náruč či kojení.
Není jasné, kdy jsme se jako společnost shodli na tom, že děti potřebují být obklopeny spoustou tvarů a barev ve značném vizuálním chaosu. Nedává to ale tak docela smysl. Lidský mozek se totiž po statisíce let prakticky nezměnil. Zato míra informací, kterou v každý okamžik musí přežvýkat, roste exponenciálně. A tak se stává, že i mozek nemluvňat a předškoláků je dost těžce přehlcen vjemy.
Pokračovat ve čtení „Minimalismus v systémové předškolní výchově“