Mentor v rodičovství a vztazích
I když je dnes propagována genderově neutrální výchova a třeba u kluků se už nenahlíží na hru s kočárkem a panenkami jako nepatřičnou a holky, které si hrají s autama a zajímají je bagry nejsou nutně divné, rozdíly mezi pohlavími jsou a budou. Je to dáno evolučně, změny způsobené různou hladinou hormonů se v chování dětí projeví odlišně, i kdyby se jednalo o osobnostně – typově – relativně stejné děti.
Miminkovské rozhovory. Nemyslím ty maminkovské o zoubcích a prdíkách. Miminkovské. Kolik mouder jsou schopní ti skřítci předat jen pohledem a žvatláním!
Baví mě představa, že maminčin hlas – většinou při komunikaci s miminky přirozeně vyšší a pomalejší – aktivuje u miminka skrze bloudivý nerv v mozku parasympatický systém, který nás háže do klidu. Kdyby to bylo tlačítko, bylo by na něm napsané vypnout stres. Miminka tohle ještě neumí. Děláme to za ně my mámy nebo další blízcí lidé. Miminko se uklidní naším tělem a speciálně právě naším hlasem, protože zaposlouchání se tento systém zvenku aktivuje nejsnadněji. A právě to „zvenku“ zatím znamená především mámu, proto je důležité nenechat miminka vyplakávat ve víře, že se uklidní samo. Neuklidní, nemá na to zatím mechanismy, zatím k tomu potřebuje tělo maminky – náruč či kojení.
Milí rodiče, prarodiče, praprarodiče, tety, strejdové i kamarádi. Díky, že jste se o nás starali a nadále se staráte, jak nejlépe můžete. My se nyní snažíme o totéž: vychovat své děti podle našeho nejlepšího uvážení, i když volíme způsoby, které se vám možná zdají divné. To, jak k dětem přistupujeme, jsme uvážili, zjistili jsme si pro a proti, vyslechli názory vícero stran a náš přístup nám sedí také intuitivně. Nemáme jistotu, že to děláme správně, ale je to to nejlepší, co v tuto chvíli umíme.
Může vám připadat, že dnes všechno moc řešíme. Je to tak. Máme spoustu informací, kolikrát se cítíme opravdu zaplaveni a zmateni. Snažíme se ale zorientovat.
Dovedeme si představit, proč se vám naše výchova nezdá dobrá. A neradi bychom, aby vás naše poznámky zraňovaly nebo jakkoli shazovaly to, jak jste nás vychovali vy. To víte, že po vás nechceme, abyste souhlasili se vším. Moc by nás potěšilo, kdybyste byli schopni říct třeba: „Tomu sice nerozumím, ale akceptuji to.“.