Publikováno

Fackovaná: jak nám v dětských bitkách slouží záchranné slovíčko

Dva bráchové: testosteron mladšího ještě není na špici, ale staršího pomalu dohání. Starší je velmi jemný, v životě nikoho nebouchnul (jen jednou se jal k mému absolutnímu šoku bránit své odrážedlo a žduchnul přitom svou milovanou kamarádku). Mladší se toho oproti tomu nebojí. 

Kolem roku a čtvrt mladšího si spolu konečně začali užívat více opravdové srandy. Jenže ani jeden z nich není dost zralý na to, aby spolehlivě odhadl, co sranda je a co už ne. A tuto (zatím) chybějící dovednost vnímám jako příčinu spousty mrzení mezi sourozenci. A tak se jí snažíme prozatím kompenzovat tím, že kluci si dají vzájemně slovně o svých hranicích vědět. Musím říct, že mě nemálo fascinuje, jak funkční to je. 

Pokračovat ve čtení „Fackovaná: jak nám v dětských bitkách slouží záchranné slovíčko“
Publikováno

Nebezpečné situace – vedení sebe i dětí

Tento článek může být doplněním toho, kde jsem psala o vedení dětí při nebezpečných aktivitách.

Pointa je jednoduchá a kdo ji má zvnitřněnou ani nemusí pokračovat ve čtení: Cílem je, aby odpovědnost za své tělo zůstala na dětech, ne rodičích. Můžete namítat, že máte dítě se sebevražednými sklony. Ale jaký dává evolučně smysl, aby se děti rodily bez pudu sebezáchovy? Není možné, že jsme jim ho už stihli vzít tím, že jsme zodpovědnost vzali na sebe? Nevím to. Jsem expertem pouze na své děti. Ale baví mě tato témata otevírat.

Proč se děti vrhají do nebezpečných situací:

  • Stejně jako zvířecí mláďata jsou i ta naše prahnou po učení. Jsou naprogramována na poznávání a překonávání překážek a výzev, což je bez předchozích zkušeností lákavější než s nimi.
  • Protože jim to zaručeně vyslouží pozornost dospělých, a to ideálně i s bonusovou silnou emoční, zvukovou a mimickou reakcí.
Pokračovat ve čtení „Nebezpečné situace – vedení sebe i dětí“
Publikováno

Knihy na rozvoj emoční inteligence u dětí

Denně v Česku vychází téměř 50 nových knih, a tak se i s těmi o emoční inteligenci vcelku roztrhl pytel. Připravila jsem výběr nejrůznějších druhů, opravdu každá nabízí něco trochu jiného a zároveň toto není zdaleka celé spektrum toho, co je k sehnání. Nicméně všechny tyto knihy mi jsou něčím sympatické.

Pokračovat ve čtení „Knihy na rozvoj emoční inteligence u dětí“
Publikováno

Montessori domov pro batole

Montessori jako životní styl

S montessori jsme začali dřív, než jsme věděli, že se o montessori jedná. Na začátku stála nechuť miminku neustále zkoušení věcí zakazovat. Pro nás s manželem jsou svoboda a samostatnost důležité a to samé se snažíme dopřávat dětem. Proto našeho staršího zhruba od jeho 10 měsíců vedeme životem v duchu montessori pedagogiky, leč spíše intuitivně, než že bychom měli něco nastudované. Mladší syn měl vyšlapanou stopu, a tak do montessori naskočil jen, co začal mít zájem o svět.

Teprve někdy kolem 15. měsíce prvního dítěte jsem si uvědomila, že to, co malému umožňujeme, odpovídá principům montessori. Na začátku pro mě montessori bylo jen buzzword často zneužívaný pro marketingové účely. Čím hlouběji jsem se ale dostávala, tím nadšenější jsem byla a tím víc jsme začali upravovat domácnost. A nejen domácnost, taky dílnu a zahradu – venku totiž trávíme suverénně nejvíce času, za jakéhokoli počasí. Teď je montessori naším životním stylem, a to doma žádné klasické montessori pomůcky nemáme.

Dnes najdete spoustu tipů, jak podle montessori „pracovat“ už s miminkem, o tom jindy. Tento článek vám přiblíží, jak je možné vytvořit připravené prostředí pro dítě od doby, co stojí zhruba do 3 let. Připravené prostředí znamená, že mu pomocí vhodných a přiměřeně velkých věcí v jeho okolí umožníme samostatněji fungovat.

Pokračovat ve čtení „Montessori domov pro batole“
Publikováno

Nebaví mě hrát si – a je to v pořádku

Ráda připravuju montessori aktivity a ještě raději dítě pozoruju, když s nimi pracuje. Přiznávám ale bez mučení: imaginativní hra, „na něco“ nebo s oživlými předměty, mě nijak výrazně nebaví. Tímto článkem bych z vás ráda alespoň částečně sňala pocit viny z toho, že dítěti hru často odmítáte, protože to není nic pro vás. To, že si nechcete hrát na něco přece neznamená, že dítě milujete o něco méně, než maminky, které se ve hře vyžívají. Než jsem si v sobě srovnala, jak to se hrou mám, docela mi to trvalo. Třeba vám pomůže si toto přečíst.

Pokračovat ve čtení „Nebaví mě hrát si – a je to v pořádku“
Publikováno

Jak na strachy… z bubáků

Strašidla a bubáci jsou s některými dětmi celý rok, nicméně na podzim kolem Dušiček a později i s Mikulášem se kolem nich více shlukují. A některé děti, ačkoli o tom nemluví, potřebují naši pomoc se zpracováváním strachu.

Jak se rodí strach a proč ho potřebujeme

Mít strach je normální a zdravé. Strach nás chrání, varuje nás. Je to náš pomocník. Díky němu jsme evolucí prošli jen s pár škobrtnutími. Už dříve jsme se zmiňovali o důležité části mozku – o amygdale, jejímž smyslem je ve zlomku vteřiny, v každý moment bdění, vyhledávat nebezpečí a bleskově o něm informovat další části mozku. Třeba prefrontální kortex, který díky racionalizaci na základě předchozí zkušenosti dokáže „logickými argumenty“ naši reakci ztlumit nebo zarazit. A nebo také podpořit, pokud ji vyhodnotí jako opodstatněnou a tím nás zachránit.

Pokračovat ve čtení „Jak na strachy… z bubáků“