Ráda připravuju montessori aktivity a ještě raději dítě pozoruju, když s nimi pracuje. Přiznávám ale bez mučení: imaginativní hra, „na něco“ nebo s oživlými předměty, mě nijak výrazně nebaví. Tímto článkem bych z vás ráda alespoň částečně sňala pocit viny z toho, že dítěti hru často odmítáte, protože to není nic pro vás. To, že si nechcete hrát na něco přece neznamená, že dítě milujete o něco méně, než maminky, které se ve hře vyžívají. Než jsem si v sobě srovnala, jak to se hrou mám, docela mi to trvalo. Třeba vám pomůže si toto přečíst.
Pokračovat ve čtení „Nebaví mě hrát si – a je to v pořádku“Podpora emoční inteligence u dětí 2. – jak mluvíme a jak cítíme
Drobná úprava – velký dopad
Svázaností emocí a řeči jsme se už trochu zabývali minule, možná jste si z toho odnesli, že s dětmi můžeme začít pojmenováváním emocí. Nejen jejich, pro ně, ale i těch našich – pro sebe i pro ně. Postupně, jak budeme děti světem emocí provázet, se nejspíše i my naučíme vyjadřovat se jinak, než jsme zvyklí, nebo než jsme sami byli vedeni. A právě o vyjadřování dnes bude řeč.
Pokračovat ve čtení „Podpora emoční inteligence u dětí 2. – jak mluvíme a jak cítíme“Podpora emoční inteligence u dětí 1. – začněme u sebe
Mozek a řeč
Je docela pech, že jedna z hlavních rozhodovacích oblastí mozku – orbitofrontální kortex (OFC), na čele zhruba nad očima – dozrává jako poslední. Až po dvacítce. Přitom by se nám už tak moc hodilo umět se lépe rozhodovat a zvládat své emoce třeba v pubertě! Nebo ještě dřív?Je pochopitelné, že bez zralého mozku trpí batolata i předškoláci silným handicapem při regulaci emocí.
Myšlení a řeč jsou propojeny. Pojmové myšlení se rozvíjí díky řeči, a tak velká změna fungování může nastat, když se dítě naučí kývnout ano a ne. Časem třeba přidá „jo“ a „ne“ a u toho klidně může zůstat tak dlouho, než vznikne silnější potřeba aktivního rozvoje jazyka. Do té doby dítě vše absorbuje do pasivní slovní zásoby a utřiďuje si koncepty, ačkoli je ještě neumí z mozku „zhmotnit“ ústy. Verbalizování pocitů je zkrátka těžký úkol i pro dospělé.
Kývnutí ano/ne najednou pomůže do té doby výrazněji jednosměrnou komunikaci obrátit na dvousměrnou. To umožní od samého začátku pracovat s emoční inteligencí dítka – pomoct mu, aby se vyznalo v tom, co prožívá a umělo to časem uplatnit i ve společnosti. Pomůže využití uzavřených otázek, tedy těch, na které je možné smysluplně odpovědět ano/ne. Časem, blíže k předškolnímu věku, bude dítě schopno odpovídat rozsáhleji i na otevřené otázky.
Pokračovat ve čtení „Podpora emoční inteligence u dětí 1. – začněme u sebe“