Podpora emoční inteligence u dětí 2. – jak mluvíme a jak cítíme

Drobná úprava – velký dopad

Svázaností emocí a řeči jsme se už trochu zabývali minule, možná jste si z toho odnesli, že s dětmi můžeme začít pojmenováváním emocí. Nejen jejich, pro ně, ale i těch našich – pro sebe i pro ně. Postupně, jak budeme děti světem emocí provázet, se nejspíše i my naučíme vyjadřovat se jinak, než jsme zvyklí, nebo než jsme sami byli vedeni. A právě o vyjadřování dnes bude řeč.

Mám pocit, že…

Slovní spojení, které je v češtině ustálené, ale není zdaleka přesné. Mám pocit, že totiž spolehlivě používáme, když se domníváme, že. To, co sdělujeme za „že“ je myšlenka, dojem či domněnka, ne pocit. Pocit je tam taky, ale tímto obratem se nevědomky vyhýbáme jeho pojmenování. Často řekneme třeba: „Mám pocit, že ti to nějak dlouho trvá.“ Přesnější vyjádření by mohlo být: „Mám dojem/připadá mi/vidím, že ti to nějak dlouho trvá.“ nebo můžeme jít hlouběji a pojmenovat emoci, která stojí za potřebou daného vyjádření. Např. „Jsem neklidná z toho, že ti to nějak dlouho trvá.“ Takové vyjádření má větší hodnotu, protože věty a prožitky zasazuje do kontextu. Mám pocit, že… můžeme nahradit obratem „Vnímám, že“, „Cítím, že“. Ze začátku je to kostrbaté, ne že ne! Dopady, které tato změna ve vyjadřování (resp. zpřesnění) může mít, jsou působivé. Vnímání, myšlení a cítění totiž nejsou totéž. Je škoda v mluvě vnímání (to co pojímáme smysly) zaměňovat za cítění.

Dobrý pocit

Často říkáme, že máme z něčeho dobrý/špatný pocit. Kdybychom to ale měli konkretizovat, co to znamená? Proč vlastně pocity hodnotíme nálepkou dobrý/špatný? Ony totiž existují pocity, které máme tendenci hodnotit negativně, ale přitom nám dobře slouží, např. když se cítíme nespokojeně, může nás to posunout k užitečné změně, nebo pláč: je vnímán negativně, ale uvolňuje, leckomu je příjemné si poplakat u dojemného filmu. A samozřejmě to platí i obráceně. Zkusme se u sebe i ostatních dostat pod povrch a kdykoli slovní spojení zazní, můžeme se ptát, jaký vlastně pocit? Co to pro tebe/pro mě právě teď znamená mít „dobrý pocit“, co je za ním? Spokojenost? Klid, vyrovnanost, radost? Na konci článku najdete seznam emocí pro inspiraci a zažití do slovníku.

Ironie

Děti nerozumí ironii. Doporučuju se jí v komunikaci s nimi (ale klidně i obecně) úplně vyhnout. Cokoli uslyší, i když u toho mrknete, vezmou vážně. Proto, když dítě rozlije sklenici, poznámka „No, to se teda povedlo!“ je pro něj vyloženě dvouznačná a mate jej. Postačí věcný, klidný komentář: „No, to se teda nepovedlo“. Stejně tak dvouznačná může být i reakce na něco, co není mířeno na dítě, ale dítě vyslechne. Např. v do telefonu odvětíme na něco nemilého s kamennou tváří „To jsem teda nadšená.“. Vysíláme verbálně jiný signál než mimicky a dítě neví, který platí, zato ví, že maminka dělá všechno nejlíp a tak ji má napodobovat. Potom se někdy divíme rozpolceným dětským reakcím.

Já výroky

Poměrně známá technika pro zlepšení komunikace je používání tzv. já výroků. Tj. např. „(já) se cítím ublíženě“, namísto: „(ty) ubližuješ mi.“ Skrze řeč to k převzetí zodpovědnosti za své prožitky a zároveň to snižuje riziko konfliktu. Neobviňujeme tím nikoho z toho, jak se cítíme, jen popisujeme, co prožíváme a na to máme plné právo.

Naštval mě.

Ve skutečnosti nás nenaštvávají věci z venku. Naštveme se my uvnitř. Je to naše reakce na něco, co se děje venku, mimo nás. Má smysl používat v komunikaci slova, která z dětí i z nás dělají vlastníky emocí, ne jejich oběti. Lepší než: „Ty už mě začínáš vážně štvát“ je „Už začínám být vážně naštvaná!“ nebo ještě lépe: „Začínám mít chuť se vážně naštvat!“. Poslední varianta zdůrazňuje prvek našeho rozhodnutí pro emoci. Vždy je to o tom, že my jsme se rozhodli nechat se něčím naštvat. Z velké škály možných reakcí jsme se z různých důvodů rozhodli pro tuto, ale na výběr jsme měli.

Strašně super!

Stejně tak je může mást použití výrazů typu „Bylo mi strašně dobře.“. Časem se naučí chápat, že výraz znamená „velmi“, ale pokud se ho v pozitivních výrocích dokážeme zbavit, prospěje to i nám. Naše slova totiž utváří naši mysl, a pokud si můžu vybrat, jestli mě někdo bude strašně milovat, nebo velice milovat, vyberu si to druhé. Výrazy typu „Cítil jsem se strašně blbě“ smysl dávají, neodporují si.

Emoce není slovo

Slovo, zastupující nějakou emoci, je pořád jen slovo. Nikdy není schopné zahrnout celé spektrum a zároveň jemné nuance našeho prožívání. Emoce nelze redukovat na slova. Nikdo přesně neví, jakou reakci obdržíme na výraz tváře či sdělení o tom, jak se kdo cítí. To ovšem neznamená, že nemá smysl snažit se adekvátně pojmenovávat, co se v nás odehrává. Myšlenka je totiž nepřenosný elektrický výboj v mozku, zatímco slovem dáváme myšlenkám formu, kterou je možné s ostatními sdílet a dát jim lepší šanci nám porozumět.

Seznam emocí:

Někdy nám vyloženě pro to, co zažíváme, chybí slova. Přikládám tady pro inspiraci i pro rozšíření slovní zásoby seznam emocí převzatý od M. Rosenberga z knihy Nenásilná komunikace.

Jak se cítíme, když jsou naše potřeby uspokojeny:

aktivní báječně bez dechu bezpečně bezstarostně bujaře cítíme důvěru cítíme naději cítíme úlevu citlivě čile dojati fajn fascinovaně hezky hrdě inspirovaní jistě klidně láskyplně nádherně nadšeně naplnění napnutí neklidní nespoutaní netrpěliví

nevázaně odhodlaně odpočinutí odvážně ohromeně okouzleně oproštěně optimisticky oslněni osvěženi osvobozeně oživeni plni energie plni chuti plni něhy plni síly pobaveně podníceni pohlceni pohnutě poklidně posíleni potěšeni povzbuzeni prima prospěšní přátelsky nakloněni

překrásně překvapeně přešťastně příjemně pyšně radostně rozdováděně rozjařeně rozjásaně rozpustile rozradostněně rozrušeně rozveseleně rozzářeně silně sdílně sebejistě senzačně skvěle slastně slibně spokojeně svobodně šťastně u vytržení účastně udiveně

uchváceně uneseně uspokojeně uvolněně užasle úžasně užitečně v dobré náladě v pohodě vášnivě vděčně vesele ve střehu vítězoslavně volně vroucně vřele vyrovnaně vzpruženě vzrušeně zamilovaně zaujatě zúčastněně zvědavě živě

Jak se cítíme, když naše potřeby nejsou uspokojeny:

apaticky bezbranně beznadějně bídně cítíme paniku cítíme lítost cítíme obavy depresivně deprimované dopáleně dotčeně duchem nepřítomně frustrovaně hanebně hrozně chladně indiferentně labilně lhostejně líně marně mdle melancholicky mizerně mrzutě nabručeně nakvašeně nanicovatě napnutě nasupeně naštvaně nedůtklivě nedůvěřivě neklidně

neochotně nepoctivě nepohodlně nepokojně nerozhodně nerudně nervózně nespokojeně nešťastně netečně netrpělivě nevraživě nevrle nezúčastněně nostalgicky ochable ochromeně opuštěně osaměle ospale otráveně otupěle pasivně pesimisticky podezíravě podrážděni pokořeni popleteni popuzeni protivně provinile přecitlivěle překvapeně raněni

rozčarováni rozčileni rozháraně rozhněvaně rozhořčeně rozladěně rozmrzele rozpačitě rozrušeně roztěkaně roztrpčeni roztržitě rozzlobeni rozzuřeni skepticky sklesle sklíčeně slabě smutně stísněně strašně strnule šokované špatně naladěni tesklivě tíživě uboze unaveně ustaraně utahaně uvedeni do rozpaků úzkostně váhavě vlažně

vyburcovaní vyčerpaní vyděšení vydráždění vylekaní vynervovaní vyplašení vysílení vystrašení vyvedeni z rovnováhy vzbouření vznícení zahanbení zahořklí zaražení zarmoucení zasmušile závistivě zbaveni iluzí zdeptaní zdráhavě zdrcení zhnusení zklamaní zlostně zmatení znechucení zneklidnění znepokojení znudění zoufale zviklaně žalostně žárlivě