Dva bráchové: testosteron mladšího ještě není na špici, ale staršího pomalu dohání. Starší je velmi jemný, v životě nikoho nebouchnul (jen jednou se jal k mému absolutnímu šoku bránit své odrážedlo a žduchnul přitom svou milovanou kamarádku). Mladší se toho oproti tomu nebojí.
Kolem roku a čtvrt mladšího si spolu konečně začali užívat více opravdové srandy. Jenže ani jeden z nich není dost zralý na to, aby spolehlivě odhadl, co sranda je a co už ne. A tuto (zatím) chybějící dovednost vnímám jako příčinu spousty mrzení mezi sourozenci. A tak se jí snažíme prozatím kompenzovat tím, že kluci si dají vzájemně slovně o svých hranicích vědět. Musím říct, že mě nemálo fascinuje, jak funkční to je.
Pokračovat ve čtení „Fackovaná: jak nám v dětských bitkách slouží záchranné slovíčko“