Publikováno

Nebezpečné situace – vedení sebe i dětí

Tento článek může být doplněním toho, kde jsem psala o vedení dětí při nebezpečných aktivitách.

Pointa je jednoduchá a kdo ji má zvnitřněnou ani nemusí pokračovat ve čtení: Cílem je, aby odpovědnost za své tělo zůstala na dětech, ne rodičích. Můžete namítat, že máte dítě se sebevražednými sklony. Ale jaký dává evolučně smysl, aby se děti rodily bez pudu sebezáchovy? Není možné, že jsme jim ho už stihli vzít tím, že jsme zodpovědnost vzali na sebe? Nevím to. Jsem expertem pouze na své děti. Ale baví mě tato témata otevírat.

Proč se děti vrhají do nebezpečných situací:

  • Stejně jako zvířecí mláďata jsou i ta naše prahnou po učení. Jsou naprogramována na poznávání a překonávání překážek a výzev, což je bez předchozích zkušeností lákavější než s nimi.
  • Protože jim to zaručeně vyslouží pozornost dospělých, a to ideálně i s bonusovou silnou emoční, zvukovou a mimickou reakcí.
Pokračovat ve čtení „Nebezpečné situace – vedení sebe i dětí“
Publikováno

Lowcost montessori minimum na doma: 1 až 3 roky

Netřeba investovat mnoho, abyste montessori doma mohli zařadit či dokonce jej do života zakomponovali do té míry, že o něm budete mluvit jako o životním stylu. V tomto článku získáte pár tipů na nenákladné věci, které považuju za must have a doporučila bych je všem rodičům malých dětí, nejen těm, kterým je montessori sympatické. Mluvím o rozmezí zhruba 1 až 3 roky, ale spousta věcí se dá použít, jakmile si je dítě schopno stabilně sednout ke stolečku a stejně tak jsem si ověřila, že ani pro čtyřleté a starší děti předměty nepřestávají být zajímavé.

Pokračovat ve čtení „Lowcost montessori minimum na doma: 1 až 3 roky“
Publikováno

Montessori domov pro batole

Montessori jako životní styl

S montessori jsme začali dřív, než jsme věděli, že se o montessori jedná. Na začátku stála nechuť miminku neustále zkoušení věcí zakazovat. Pro nás s manželem jsou svoboda a samostatnost důležité a to samé se snažíme dopřávat dětem. Proto našeho staršího zhruba od jeho 10 měsíců vedeme životem v duchu montessori pedagogiky, leč spíše intuitivně, než že bychom měli něco nastudované. Mladší syn měl vyšlapanou stopu, a tak do montessori naskočil jen, co začal mít zájem o svět.

Teprve někdy kolem 15. měsíce prvního dítěte jsem si uvědomila, že to, co malému umožňujeme, odpovídá principům montessori. Na začátku pro mě montessori bylo jen buzzword často zneužívaný pro marketingové účely. Čím hlouběji jsem se ale dostávala, tím nadšenější jsem byla a tím víc jsme začali upravovat domácnost. A nejen domácnost, taky dílnu a zahradu – venku totiž trávíme suverénně nejvíce času, za jakéhokoli počasí. Teď je montessori naším životním stylem, a to doma žádné klasické montessori pomůcky nemáme.

Dnes najdete spoustu tipů, jak podle montessori „pracovat“ už s miminkem, o tom jindy. Tento článek vám přiblíží, jak je možné vytvořit připravené prostředí pro dítě od doby, co stojí zhruba do 3 let. Připravené prostředí znamená, že mu pomocí vhodných a přiměřeně velkých věcí v jeho okolí umožníme samostatněji fungovat.

Pokračovat ve čtení „Montessori domov pro batole“
Publikováno

Nebaví mě hrát si – a je to v pořádku

Ráda připravuju montessori aktivity a ještě raději dítě pozoruju, když s nimi pracuje. Přiznávám ale bez mučení: imaginativní hra, „na něco“ nebo s oživlými předměty, mě nijak výrazně nebaví. Tímto článkem bych z vás ráda alespoň částečně sňala pocit viny z toho, že dítěti hru často odmítáte, protože to není nic pro vás. To, že si nechcete hrát na něco přece neznamená, že dítě milujete o něco méně, než maminky, které se ve hře vyžívají. Než jsem si v sobě srovnala, jak to se hrou mám, docela mi to trvalo. Třeba vám pomůže si toto přečíst.

Pokračovat ve čtení „Nebaví mě hrát si – a je to v pořádku“
Publikováno

Rizika sdílení informací o dětech

Jako nejpyšnější prvorodička jsem miminko samozřejmě bez přemýšlení vystavovala. Po prvním roce také, protože batole na svůj věk umělo super zajímavé věci. Po druhém roce jsem na Instagramu vybudovala malou základnu lidí, sledujících to, co z našeho života uvolňuju a tehdy jsem začala čím dál více vnímat rizika sharentingu. Sharenting je pojem, který definuje přílišné zveřejňování informací, fotek či videí s dětmi bez jejich souhlasu.

Rozhodnutí mi zabralo rok úvah a postupného najíždění na režim většího respektování práv dítěte. Trvalo mi to i proto, že jsem zohledňovala, co skrze děti přináším „svému publiku“ a měla jsem dlouho pocit, že tím, že děti ukazuju, dělám nějaké dobro. Teď se na sdílení dětí ve velkém dívám více jako na něco nenormálního, co se ovšem stalo normou, a tak ve společnosti nepůsobí tak nenormálně. V tomto článku mapuju, co mě přivedlo ke změně.

Pokračovat ve čtení „Rizika sdílení informací o dětech“