Ano, je to buzzword. Bzučí všude kolem. Některým zcela cizí, nepochopitelný. Pro jiné životní cesta v mnoha oblastech – v materiální, ale také v mentální.
Materiální minimalismus je mi blízký jako protiklad konzumerismu. Nenakupovat věci mi totiž začalo přinášet trvalejší radost, než rychlé vyplavení dopaminů z nákupu. Naučila jsem se i zbavovat věcí, které nepotřebuju, nebo mi radost nedělají. Některé věci mě přímo tíží. Ačkoli je to těžké v domácnosti 4 lidí a manželova sběratelská vášeň pro vše staré mi to trochu hatí, snažím se nehromadit.
Nechci, aby se z našeho domova stala nádoba na věci. Chci mít funkční prostor pro život. S hlavou to funguje stejně.
Stejně tak nechci, aby byla moje hlava skladištěm nepotřebných věcí, které mi neslouží. Naučila jsem se do velké míry umět takové věci – myšlenky, představy, postoje – pustit, nezatěžovat se jimi. Přerámovat, upcyklovat. Nechat si jen ty věci, které mě vrací zpět do pohodové rovnováhy, kdykoli mě něco vychýlí.
Jak se materiální minimalismus začal pomaličku promítat do našeho bydlení a života, začala jsem podobně uvažovat i nad svou hlavou. Tu mám mít totiž pod kontrolou úplně stejně jako své bydlo. A tak se mi tam usídlil jeden koncept, který mi slouží – mentální minimalismus. Zatím ho nemám tak uchopený, jak bych ráda měla, ale i to je cesta. A dokud mi bude dělat radost ji sdílet, budete si o ní moct číst tady a na instagramu.