Výchova celou vesnicí

K výchově dítěte je třeba celou vesnici, říká jedno přísloví. Komunitní žití si idealizuju dost, ale nemám představu, že to dříve bylo úplně idylické. Manželova babička říká, že děcko na statku nevědělo, čí je. Mělo kolem sebe babky a tetky, šlo z ruky do ruky. Výchovný vliv rodičů určitě nebyl tak silný jako je dnes v nukleárních rodinách. Prarodiče navíc platili za autoritu. Dnes často žijou jinde a my jako rodiče už nemusíme pracovat na vztahu s rodiči ani s tchány a širší rodinou, pokud nechceme. Kdysi se museli naučit se snést a vztahy budovali, i když se jim nechtělo. Dítě bylo každopádně vystaveno vlivu vícero dospělých. It takes a village…

Pokračovat ve čtení „Výchova celou vesnicí“

Vedení dítěte při nebezpečných aktivitách

“To je nebezpečné, na to nesahej!” A máte v celku jistotu, že jste přitáhli pozornost dítěte. K té věci. K touze ji vyzkoušet. Tohle od nás náš starší mockrát neslyšel.

Když přemýšlím nad důvody, napadá mě:

  • Nedává nám smysl dítě neustále okřikovat.
  • Pro utváření charakteru dítěte vidíme jako klíčové nechat ho zažívat pocit autonomie a kompetence. Jinými slovy: může+chce = udělá -> skvělý pocit ze sebe samého.
  • To, před čím ho varuju, je obvykle můj strach, ne jeho. Nechci na něj přenést své strachy.
  • Raději ho co nejdříve naučíme s věcí pracovat, než aby se k ní dostal tajně či bez dozoru a zkoušel to bez nás a bez zkušeností. 

Pokračovat ve čtení „Vedení dítěte při nebezpečných aktivitách“

Nevychovávejte mé dítě! …nebo že by?

“Jak se díváš na to, když někdo cizí vychovává tvé dítě?” dostala jsem nedávno dobrý dotaz. Od té doby nad tím přemýšlím. Tohle bude mít spousta z vás jinak, přesto – nebo spíše právě proto – tady uložím svůj pohled na věc.

Dřív mi lidé, kteří měli výchovné řeči na staršího syna, tlak zvedali. Nejčastěji to byli senioři. Nestávalo se to často, ale naskakovalo mi takové to: „Starej se o sebe, jo?“

Ale oni nejsou zvyklí starat se jen o sebe. Pravděpodobně vyrostli v době, kdy nukleární rodina, jak ji známe dnes, neexistovala tak běžně. Mají nějaký svět, který si vytvořili a teď nějaké cizí dítě nějakým způsobem narušuje klid toho světa. Mají potřebu udělat něco proto, aby byl zachován. Někdo musí udělat správnou věc! Je třeba napomenout dítě nebo rodiče a ukázat jim, jak správný svět vypadá. Už nedohlídnou tam, že svět máme každý svůj a co oni považují za správné se může vylučovat s tím, co považujeme za správné my.

Pokračovat ve čtení „Nevychovávejte mé dítě! …nebo že by?“

Minimalismus v systémové předškolní výchově

PŘÍLIŠ MNOHO VJEMŮ PRO MOZEK DÍTĚTE

Není jasné, kdy jsme se jako společnost shodli na tom, že děti potřebují být obklopeny spoustou tvarů a barev ve značném vizuálním chaosu. Nedává to ale tak docela smysl. Lidský mozek se totiž po statisíce let prakticky nezměnil. Zato míra informací, kterou v každý okamžik musí přežvýkat, roste exponenciálně. A tak se stává, že i mozek nemluvňat a předškoláků je dost těžce přehlcen vjemy.

Pokračovat ve čtení „Minimalismus v systémové předškolní výchově“

Minimalismus, kam se podíváš

Ano, je to buzzword. Bzučí všude kolem. Některým zcela cizí, nepochopitelný. Pro jiné životní cesta v mnoha oblastech – v materiální, ale také v mentální.

Materiální minimalismus je mi blízký jako protiklad konzumerismu. Nenakupovat věci mi totiž začalo přinášet trvalejší radost, než rychlé vyplavení dopaminů z nákupu. Naučila jsem se i zbavovat věcí, které nepotřebuju, nebo mi radost nedělají. Některé věci mě přímo tíží. Ačkoli je to těžké v domácnosti 4 lidí a manželova sběratelská vášeň pro vše staré mi to trochu hatí, snažím se nehromadit.

Nechci, aby se z našeho domova stala nádoba na věci. Chci mít funkční prostor pro život. S hlavou to funguje stejně.

Pokračovat ve čtení „Minimalismus, kam se podíváš“