Montessori domov pro batole

Montessori jako životní styl

S montessori jsme začali dřív, než jsme věděli, že se o montessori jedná. Na začátku stála nechuť miminku neustále zkoušení věcí zakazovat. Pro nás s manželem jsou svoboda a samostatnost důležité a to samé se snažíme dopřávat dětem. Proto našeho staršího zhruba od jeho 10 měsíců vedeme životem v duchu montessori pedagogiky, leč spíše intuitivně, než že bychom měli něco nastudované. Mladší syn měl vyšlapanou stopu, a tak do montessori naskočil jen, co začal mít zájem o svět.

Teprve někdy kolem 15. měsíce prvního dítěte jsem si uvědomila, že to, co malému umožňujeme, odpovídá principům montessori. Na začátku pro mě montessori bylo jen buzzword často zneužívaný pro marketingové účely. Čím hlouběji jsem se ale dostávala, tím nadšenější jsem byla a tím víc jsme začali upravovat domácnost. A nejen domácnost, taky dílnu a zahradu – venku totiž trávíme suverénně nejvíce času, za jakéhokoli počasí. Teď je montessori naším životním stylem, a to doma žádné klasické montessori pomůcky nemáme.

Dnes najdete spoustu tipů, jak podle montessori „pracovat“ už s miminkem, o tom jindy. Tento článek vám přiblíží, jak je možné vytvořit připravené prostředí pro dítě od doby, co stojí zhruba do 3 let. Připravené prostředí znamená, že mu pomocí vhodných a přiměřeně velkých věcí v jeho okolí umožníme samostatněji fungovat.

Kuchyně

Učící věž

Jedna z věcí, která zásadním způsobem zpříjemňuje fungování domácnosti s batoletem pro obě strany je učící věž. Dítě může stát u kuchyňské linky, pozorovat, co děláte a také se s běžnými věcmi seznamovat. I samotné zvýšení pozice blíže k vaší úrovni mu dodá pocit větší autonomie. Co teprve, když mu dopřejete práci s nástroji, které sami používáte! My jsme vyrobili nízkonákladovou učící věží z Ikea schůdků, ale investice se tak jak tak vyplatí. Učící věž totiž bezpečně využije i předškolák. Ta naše je bez výjimky denně využitá od 9 měsíců do současných 3,5 let. Nejprve měla učící věž za zády odnímatelnou zábranu, aby dítě nespadlo dozadu. Tu jsme asi v roce a půl odstranili úplně, aby dokázal prolézt dovnitř. Ze začátku bylo nebezpečné, že na zábranu spoléhal, než si zvykl, že tam není.

Aktivity

Dnes je už 3,5leťák úplný profík v krájení a strouhání ovoce a zeleniny, v krájení pečiva, v pomoci při pečení a vaření. V roce a půl si sám vždy připravoval umělé mléko před spaním, připravoval si banánový koktejl včetně mixování a krájení všeho možného bylo zcela na denním pořádku. Má „svoje“ nože: vlnkový kráječ i naprosto ostrý nůž – snídaňový Fiskars a škrabku pro leváky (i když je pravák, může tím pádem škrábat od sebe, což je pro malé ručky přirozenější pohyb). S krájením příborovým nožem jsme rychle přestali, došlo mi, že takhle se nenaučí schovávat prstíky pryč od ostří. Má ruční mixérek z Ikea a tím si šlehá mléko. V hmoždíři drtí oříšky nebo sušenky na dezerty. Při vaření nosí zástěru a nechávám ho stát na věži u plotny a míchat i vařící pokrmy. Dělá to klidně, pomalu, opatrně. Dobře ví, co je žhavé, ale ani na chvíli neodhlídnu, kdyby ho přece jen napadlo ponořit ruku, sáhnout na hrnec nebo zběsile míchat. Nechávám ho jídlo z hrnce a pánve servírovat naběračkou. Zaručeně toho pak více sní, když je u celé přípravy.  Připravoval nám třeba také matcha čaj. Ve 2 a půl letech sám včetně smažení dělal palačinky – jen s otočením pomáháme.

V době, kdy na něco čekáme – třeba dovaření těstovin – mu nachystám nějakou aktivitu typu přesýpávání či třídění suchých těstovin kvůli zkrácení dlouhé chvíle.

Pozor ale na nalévání horkého do skleněných nádob. I nádoba, které věříte, se může najednou rozstřelit a opařit vás i dítě. Kdykoli nalévám něco vřícího, stojím co nejdále a dítě v největší blízkosti není.

Koupelna

Mycí koutek jsem vyrobila ze zapékací mísy, staršího zrcadla a tácku. Měl tam své mýdlo, ručník, hřeben a kartáček s pastou, která se vytlačuje mačkáním shora. Zrcadlo je úžasné na mytí zubů v době, kdy už to není oblíbená aktivita: kleknu si na zem, on mi na klín a oba si čistíme zuby a pozorujeme se. Dítě tak může lépe kontrolovat a napodobovat správné pohyby. Po jídle si ochotně chodí sám umýt pusu. Ze začátku samozřejmě občas v umyvadle něco utopil a byla to velká zábava… Nezapomeňte vybrat mýdlo, které se dá ochutnat, v začátku nejspíš najdete minimálně otisky zubů.

Kolem 2,5 let jsme stoleček odstranili, chlapeček dorostl a začaly tak sloužit schůdky k umyvadlu.

Toaleta

Na záchodě měl nočník, na který od doby pořízení v asi 19. měsících sám ochotně chodil prakticky bez nehod. K tomu jsme měli i pisoár Babyyugga a redukci na sedátko. I když to odporuje minimalismu, připadalo mi užitečné, že mu v tomto můžeme dát na výběr. Pisoár jsme měli přísavkami připevněný na boční stěně pračky, kterou starší syn, stejně jako myčku, za našeho dohledu taky obsluhoval. Po vykonání potřeby dítko nočník vylilo do záchoda, položilo, záchod zaklaplo, vylezlo na něj a spláchlo.  Spláchnutí sloužilo jako motivace.

Obývací pokoj a jídelna

Dítko mělo u gauče svou truhlu s knihami a v další části obýváku spojeného s jídelnou stolek s montessori židličkou. Tu používal i jako schůdky ke klasické jídelní židli, jedl tak s námi u stolu na stejných židlích, jen ji měl maličko víc podloženou. Ale pravda, máme v celku nízký stůl. Někdy také stoloval sám.

Měl tam také etažér s několika málo hračkami, které jsem občas obměňovala. Ale hračky ho stejně nezajímaly. Měl totiž k dispozici skutečné věci. Etažér jsme časem přesunuli do jeho pokoje, protože skutečně o hračky neprojevoval přílišný zájem, tak ať ho zbytečně neruší.

Malý pracovní stolek jsme ve 2,5 letech nahradili dětským stolem z Ikea a přidělali k němu poličky. Zvláště v zimních měsících byl hojně využívaný.

Dětský pokoj

Starší dítko spalo od roku a čtvrt ve svém pokoji, sám to až téměř do 3 let upřednostňoval, i když měl vždy na výběr. V jeho 4 letech nutno podotknout, zřejmě i kvůli příchodu sourozence, spí opět s námi v ložnici. Dříve spal ve velké posteli bez zábrany, pod kterou měl další matraci, kdyby v noci spadl. To se za půl roku stalo třikrát a vždy dál spal. Sám si na ni vylezl, sám z ní v noci bez problému slezl. V pokoji jinak čas do teď prakticky netrávíme. V policích měl připravené ramínka. V roce a půl jsem mu oblékání moc nenabízela, nelákalo ho a nyní to není moc jinak. Měl tam na výběr vždy triko s krátkým, dlouhým, mikinu, kalhoty, krabici na slipy a ponožky. Vedle měl v dosahu plínky na spaní, pro které sám chodil. Nicméně ani teď ve 4 letech není samostatné oblékání nijak oblíbenou činností.

Zahrada

Zahradní pumpu jsme prodloužením rukojeti upravili tak, aby na ni dítko dosáhlo a aby pomocí větší páky mohlo pumpovat. Uměl si položit konev na správné místo, napumpovat si a potom zaléval (často samozřejmě přeléval). Obyčejnýma i zahranickýma nůžkama rád stříhal suché listy rostlin. Miloval okopávání záhonků malou kopačkou! Jsou to běžné zahradnické nástroje, akorát ruční a ne na dlouhé tyči. Sbíral ovoce do košů, pomáhal ho krájet a potom jsme spolu dělali šťávu v odšťavňovači. Neustále tou dobou chodil a hladil rostlinky. 

Dílna

Jako batole neměl náš starší své nástroje, ale rovnou používal nástroje tatínka. Měl k dispozici pilu, kterou dokázal řezat polystyren i dřevo. Měl dřevěnou palici, kterou rozbíjel ořechy nebo bil do dláta a tesal dřevo. Kladivem zabíjel hřebíky do polystyrenu. Vrtačkou vykružoval kolečka do polystyrénu, štětcem a válečkem natíral, pořízem odstraňoval kůru ze stromů… Doteď miluje ochranné pomůcky: přilbu, brýle, sluchátkové špunty, sluchátka i malinké pracovní rukavice. 

Když jako rok a půl staré miminko s takovými šílenými nástroji pracoval, byl naprosto soustředěný. Byli jsme vždy poblíž, kdyby se něco stalo, ale s pilou a nůžkama apod. mu důvěřujeme a on už tehdy znal jejich riziko. Jen dáváme pozor, ať se nerozběhne a nezakopne s jakýmikoli nástroji v ruce. Více o tom, jak pracujeme i nyní v 3,5 letech s nebezpečím jsem popsala v tomto článku.

Vše, co je na fotkách, začal dělat v roce a půl, kromě práce s ruční bruskou – tu začal ve 2,5 letech.

Montessori do každé rodiny?

S mužem nás neuvěřitelně baví, že když dítěti dáme důvěru v připraveném prostředí, dokáže věci, o kterých by se vám ani nesnilo, že batole může dokázat.

Slýchám, že montessori není pro každé dítě. Možná tomu tak je, jsou děti od přírody divočejší, orientovaní na pohyb. Pravdou zůstává i to, že montessori ani není pro každého rodiče. Někoho nebaví dětem aktivity připravovat, čekat na ně, nechat je pracovat vlastním tempem a nemluvit jim do toho. A pokud to necítíte jako to vaše, je to v pořádku! Každopádně velký palec nahoru všem, kteří to zkoušíte!