K výchově dítěte je třeba celou vesnici, říká jedno přísloví. Komunitní žití si idealizuju dost, ale nemám představu, že to dříve bylo úplně idylické. Manželova babička říká, že děcko na statku nevědělo, čí je. Mělo kolem sebe babky a tetky, šlo z ruky do ruky. Výchovný vliv rodičů určitě nebyl tak silný jako je dnes v nukleárních rodinách. Prarodiče navíc platili za autoritu. Dnes často žijou jinde a my jako rodiče už nemusíme pracovat na vztahu s rodiči ani s tchány a širší rodinou, pokud nechceme. Kdysi se museli naučit se snést a vztahy budovali, i když se jim nechtělo. Dítě bylo každopádně vystaveno vlivu vícero dospělých. It takes a village…
Doma máme štěstí, že všechna rodina relativně chápe, kam výchovou směřujeme, nebo se před tím alespoň neuzavírá. Ale není to bez práce. Je to o tom se o tom bavit, dvousměrně. Neshazovat automaticky to, jak to dělali dříve oni. Snadno se k tomu sklouzává, vidím to na sobě. Jenže ono to může být přirozeně vnímáno jako kritika prarodičů. Přitom i oni dělali to nejlepší, co tehdy mohli. Pokud my dnes máme jiné informace a oni je neměli, není fér jim to předhazovat. Je ale na místě je s tím seznámit. S tchyní jsme se nedávno zasmály, že používala chodítka. Co, no. Nevědělo se.
Před třemi lety by tento text asi zněl jinak. Ale dnes to vidím tak, že je důležité dítě vystavovat jiným výchovným stylům (a navazuje to i na tu výchovu cizími z minulého příspěvku) – pokud nejsou v naprosté kontradikci toho vašeho. A i to podle mě není zabité, protože to může vést k diskuzi s dítětem. Vnímám to jako skvělou šanci dětem ukázat, že různí lidé mají různý pohled na věc. Ale vždy to dělají s dobrým záměrem, a to mi připadá důležité zdůraznit. Nepodlehnout chuti o tom člověku mluvit negativně, protože tím dítěti neukazuju, jak budovat vztahy a jak smýšlet o druhých.
Možná by to tady chtělo vyjádření mojí mamky a tchyně, jestli tak trochu nekecám, ale dneska se víc snažím nechat je to dělat po jejich a nekritizovat. Možná proto, že už nasály náš styl. Možná proto, že už nejsem tak urputná. A taky, kdo říká, že já mám pravdu a dělám věci správně?
Jedna odpověď na “Výchova celou vesnicí”