Jako nejpyšnější prvorodička jsem miminko samozřejmě bez přemýšlení vystavovala. Po prvním roce také, protože batole na svůj věk umělo super zajímavé věci. Po druhém roce jsem na Instagramu vybudovala malou základnu lidí, sledujících to, co z našeho života uvolňuju a tehdy jsem začala čím dál více vnímat rizika sharentingu. Sharenting je pojem, který definuje přílišné zveřejňování informací, fotek či videí s dětmi bez jejich souhlasu.
Rozhodnutí mi zabralo rok úvah a postupného najíždění na režim většího respektování práv dítěte. Trvalo mi to i proto, že jsem zohledňovala, co skrze děti přináším „svému publiku“ a měla jsem dlouho pocit, že tím, že děti ukazuju, dělám nějaké dobro. Teď se na sdílení dětí ve velkém dívám více jako na něco nenormálního, co se ovšem stalo normou, a tak ve společnosti nepůsobí tak nenormálně. V tomto článku mapuju, co mě přivedlo ke změně.
