Publikováno

Fackovaná: jak nám v dětských bitkách slouží záchranné slovíčko

Dva bráchové: testosteron mladšího ještě není na špici, ale staršího pomalu dohání. Starší je velmi jemný, v životě nikoho nebouchnul (jen jednou se jal k mému absolutnímu šoku bránit své odrážedlo a žduchnul přitom svou milovanou kamarádku). Mladší se toho oproti tomu nebojí. 

Kolem roku a čtvrt mladšího si spolu konečně začali užívat více opravdové srandy. Jenže ani jeden z nich není dost zralý na to, aby spolehlivě odhadl, co sranda je a co už ne. A tuto (zatím) chybějící dovednost vnímám jako příčinu spousty mrzení mezi sourozenci. A tak se jí snažíme prozatím kompenzovat tím, že kluci si dají vzájemně slovně o svých hranicích vědět. Musím říct, že mě nemálo fascinuje, jak funkční to je. 

Pokračovat ve čtení „Fackovaná: jak nám v dětských bitkách slouží záchranné slovíčko“
Publikováno

Nebezpečné situace – vedení sebe i dětí

Tento článek může být doplněním toho, kde jsem psala o vedení dětí při nebezpečných aktivitách.

Pointa je jednoduchá a kdo ji má zvnitřněnou ani nemusí pokračovat ve čtení: Cílem je, aby odpovědnost za své tělo zůstala na dětech, ne rodičích. Můžete namítat, že máte dítě se sebevražednými sklony. Ale jaký dává evolučně smysl, aby se děti rodily bez pudu sebezáchovy? Není možné, že jsme jim ho už stihli vzít tím, že jsme zodpovědnost vzali na sebe? Nevím to. Jsem expertem pouze na své děti. Ale baví mě tato témata otevírat.

Proč se děti vrhají do nebezpečných situací:

  • Stejně jako zvířecí mláďata jsou i ta naše prahnou po učení. Jsou naprogramována na poznávání a překonávání překážek a výzev, což je bez předchozích zkušeností lákavější než s nimi.
  • Protože jim to zaručeně vyslouží pozornost dospělých, a to ideálně i s bonusovou silnou emoční, zvukovou a mimickou reakcí.
Pokračovat ve čtení „Nebezpečné situace – vedení sebe i dětí“
Publikováno

Montessori domov pro batole

Montessori jako životní styl

S montessori jsme začali dřív, než jsme věděli, že se o montessori jedná. Na začátku stála nechuť miminku neustále zkoušení věcí zakazovat. Pro nás s manželem jsou svoboda a samostatnost důležité a to samé se snažíme dopřávat dětem. Proto našeho staršího zhruba od jeho 10 měsíců vedeme životem v duchu montessori pedagogiky, leč spíše intuitivně, než že bychom měli něco nastudované. Mladší syn měl vyšlapanou stopu, a tak do montessori naskočil jen, co začal mít zájem o svět.

Teprve někdy kolem 15. měsíce prvního dítěte jsem si uvědomila, že to, co malému umožňujeme, odpovídá principům montessori. Na začátku pro mě montessori bylo jen buzzword často zneužívaný pro marketingové účely. Čím hlouběji jsem se ale dostávala, tím nadšenější jsem byla a tím víc jsme začali upravovat domácnost. A nejen domácnost, taky dílnu a zahradu – venku totiž trávíme suverénně nejvíce času, za jakéhokoli počasí. Teď je montessori naším životním stylem, a to doma žádné klasické montessori pomůcky nemáme.

Dnes najdete spoustu tipů, jak podle montessori „pracovat“ už s miminkem, o tom jindy. Tento článek vám přiblíží, jak je možné vytvořit připravené prostředí pro dítě od doby, co stojí zhruba do 3 let. Připravené prostředí znamená, že mu pomocí vhodných a přiměřeně velkých věcí v jeho okolí umožníme samostatněji fungovat.

Pokračovat ve čtení „Montessori domov pro batole“
Publikováno

Podpora emoční inteligence u dětí 1. – začněme u sebe

Mozek a řeč

Je docela pech, že jedna z hlavních rozhodovacích oblastí mozku – orbitofrontální kortex (OFC), na čele zhruba nad očima – dozrává jako poslední. Až po dvacítce. Přitom by se nám už tak moc hodilo umět se lépe rozhodovat a zvládat své emoce třeba v pubertě! Nebo ještě dřív?Je pochopitelné, že bez zralého mozku trpí batolata i předškoláci silným handicapem při regulaci emocí.

Myšlení a řeč jsou propojeny. Pojmové myšlení se rozvíjí díky řeči, a tak velká změna fungování může nastat, když se dítě naučí kývnout ano a ne. Časem třeba přidá „jo“ a „ne“ a u toho klidně může zůstat tak dlouho, než vznikne silnější potřeba aktivního rozvoje jazyka. Do té doby dítě vše absorbuje do pasivní slovní zásoby a utřiďuje si koncepty, ačkoli je ještě neumí z mozku „zhmotnit“ ústy. Verbalizování pocitů je zkrátka těžký úkol i pro dospělé.

Kývnutí ano/ne najednou pomůže do té doby výrazněji jednosměrnou komunikaci obrátit na dvousměrnou. To umožní od samého začátku pracovat s emoční inteligencí dítka – pomoct mu, aby se vyznalo v tom, co prožívá a umělo to časem uplatnit i ve společnosti. Pomůže využití uzavřených otázek, tedy těch, na které je možné smysluplně odpovědět ano/ne. Časem, blíže k předškolnímu věku, bude dítě schopno odpovídat rozsáhleji i na otevřené otázky.

Pokračovat ve čtení „Podpora emoční inteligence u dětí 1. – začněme u sebe“
Publikováno

Diagnóza: Akutní nadbytek hraček

Titulek je samozřejmě nadsázka, zvolila jsem ho ale pro zvýšení důrazu téhle zprávy. Děti obecně opravdu jsou zaplaveny hračkami a opravdu jim to v žádném ohledu – oproti možnému přesvědčení nejbližších – nesvědčí. Nyní to potvrzují i studie.

O vlivu velkého množství hraček v předškolní výchově jsem psala již dříve, v článku se dočtete např. o tom, jak úžasné výsledky přinesl experiment Školka bez hraček.

Pokračovat ve čtení „Diagnóza: Akutní nadbytek hraček“

Publikováno

Proč chlapečkům neberu zbraně

I když je dnes propagována genderově neutrální výchova a třeba u kluků se už nenahlíží na hru s kočárkem a panenkami jako nepatřičnou a holky, které si hrají s autama a zajímají je bagry nejsou nutně divné, rozdíly mezi pohlavími jsou a budou. Je to dáno evolučně, změny způsobené různou hladinou hormonů se v chování dětí projeví odlišně, i kdyby se jednalo o osobnostně – typově – relativně stejné děti.

Pokračovat ve čtení „Proč chlapečkům neberu zbraně“