Publikováno

Podpora emoční inteligence u dětí 4. – emoce v těle

Vejce nebo slepice?

Člověk je bio-psycho-sociální bytost, žádná z jeho složek nejde oddělit. Levné klišé. Ale co je důležité: Emoce se někde v těle projevují; vlastně každou vteřinu našeho bytí. Tělo si zachovává stabilní vnitřní prostředí. Když ho aktivizujeme například během, vnitřní prostředí se začne měnit. Stejně tak, když tělo necháme relaxovat. Každá z emocí vyplavuje jinou směs molekul, které v těle pracují: něco aktivují a něco potlačují, ať už účelně, nebo spíše mimoděk. Naše tělo je tedy každou vteřinu života trochu jiné, než tu předešlou.

Je tedy jasné, že emoce způsobuje tělesnou reakci. Abych vyzdvihla neskutečnou provázanost prožitků a těla, musím zmínit, že to funguje i naopak! Jeden z nečekaných způsobu vzniku emocí je „nasazování“ určitého výrazu – krátce na to se začne adekvátní pocit ozývat. Některé emoce naopak téměř nelze cítit v pro ně nepatřičných polohách těla. Znamená to, že tělesný projev také emoci umí časově předcházet. (Abych byla přesná, řeč je pouze o sedmi na kultuře nezávislých, univerzálních emocích jako jsou radost, strach, znechucení. Takové, které na tváři druhého rozeznáme napříč kulturami a etniky, nehledě na výchovu.)

Pokračovat ve čtení „Podpora emoční inteligence u dětí 4. – emoce v těle“
Publikováno

Podpora emoční inteligence u dětí 3. – pojmenování a zosobňování emocí

I když se tak ne vždy vyjadřuji, věřím, že spíš, než že bychom vychovávali děti, vychováváme sebe a ony jsou u toho přítomné. Proto byly první články o nás. Tento článek bude z prvních, kdy pozornost trochu více zaměříme na děti, a to už na ty maličké, které teprve začínají mluvit.

Konkrétní jména – jasná představa

Děti ještě nedokážou uvažovat nad abstraktními pojmy jako jsou smutek, vztek. Aby se tento prožitek v jejich hlavičkách mohl zhmotnit, můžeme jim nabídnout konkrétní představu. Něco, co už znají. Výborně fungují zvířátka, kterým připisujeme prožívanou emoci.

Pokračovat ve čtení „Podpora emoční inteligence u dětí 3. – pojmenování a zosobňování emocí“
Publikováno

Podpora emoční inteligence u dětí 2. – jak mluvíme a jak cítíme

Drobná úprava – velký dopad

Svázaností emocí a řeči jsme se už trochu zabývali minule, možná jste si z toho odnesli, že s dětmi můžeme začít pojmenováváním emocí. Nejen jejich, pro ně, ale i těch našich – pro sebe i pro ně. Postupně, jak budeme děti světem emocí provázet, se nejspíše i my naučíme vyjadřovat se jinak, než jsme zvyklí, nebo než jsme sami byli vedeni. A právě o vyjadřování dnes bude řeč.

Pokračovat ve čtení „Podpora emoční inteligence u dětí 2. – jak mluvíme a jak cítíme“
Publikováno

Podpora emoční inteligence u dětí 1. – začněme u sebe

Mozek a řeč

Je docela pech, že jedna z hlavních rozhodovacích oblastí mozku – orbitofrontální kortex (OFC), na čele zhruba nad očima – dozrává jako poslední. Až po dvacítce. Přitom by se nám už tak moc hodilo umět se lépe rozhodovat a zvládat své emoce třeba v pubertě! Nebo ještě dřív?Je pochopitelné, že bez zralého mozku trpí batolata i předškoláci silným handicapem při regulaci emocí.

Myšlení a řeč jsou propojeny. Pojmové myšlení se rozvíjí díky řeči, a tak velká změna fungování může nastat, když se dítě naučí kývnout ano a ne. Časem třeba přidá „jo“ a „ne“ a u toho klidně může zůstat tak dlouho, než vznikne silnější potřeba aktivního rozvoje jazyka. Do té doby dítě vše absorbuje do pasivní slovní zásoby a utřiďuje si koncepty, ačkoli je ještě neumí z mozku „zhmotnit“ ústy. Verbalizování pocitů je zkrátka těžký úkol i pro dospělé.

Kývnutí ano/ne najednou pomůže do té doby výrazněji jednosměrnou komunikaci obrátit na dvousměrnou. To umožní od samého začátku pracovat s emoční inteligencí dítka – pomoct mu, aby se vyznalo v tom, co prožívá a umělo to časem uplatnit i ve společnosti. Pomůže využití uzavřených otázek, tedy těch, na které je možné smysluplně odpovědět ano/ne. Časem, blíže k předškolnímu věku, bude dítě schopno odpovídat rozsáhleji i na otevřené otázky.

Pokračovat ve čtení „Podpora emoční inteligence u dětí 1. – začněme u sebe“
Publikováno

Rizika sdílení informací o dětech

Jako nejpyšnější prvorodička jsem miminko samozřejmě bez přemýšlení vystavovala. Po prvním roce také, protože batole na svůj věk umělo super zajímavé věci. Po druhém roce jsem na Instagramu vybudovala malou základnu lidí, sledujících to, co z našeho života uvolňuju a tehdy jsem začala čím dál více vnímat rizika sharentingu. Sharenting je pojem, který definuje přílišné zveřejňování informací, fotek či videí s dětmi bez jejich souhlasu.

Rozhodnutí mi zabralo rok úvah a postupného najíždění na režim většího respektování práv dítěte. Trvalo mi to i proto, že jsem zohledňovala, co skrze děti přináším „svému publiku“ a měla jsem dlouho pocit, že tím, že děti ukazuju, dělám nějaké dobro. Teď se na sdílení dětí ve velkém dívám více jako na něco nenormálního, co se ovšem stalo normou, a tak ve společnosti nepůsobí tak nenormálně. V tomto článku mapuju, co mě přivedlo ke změně.

Pokračovat ve čtení „Rizika sdílení informací o dětech“

Publikováno

Diagnóza: Akutní nadbytek hraček

Titulek je samozřejmě nadsázka, zvolila jsem ho ale pro zvýšení důrazu téhle zprávy. Děti obecně opravdu jsou zaplaveny hračkami a opravdu jim to v žádném ohledu – oproti možnému přesvědčení nejbližších – nesvědčí. Nyní to potvrzují i studie.

O vlivu velkého množství hraček v předškolní výchově jsem psala již dříve, v článku se dočtete např. o tom, jak úžasné výsledky přinesl experiment Školka bez hraček.

Pokračovat ve čtení „Diagnóza: Akutní nadbytek hraček“