Rodičovství dnes

Nezlobte se, děláme to jinak…

Milí rodiče, prarodiče, praprarodiče, tety, strejdové i kamarádi. Díky, že jste se o nás starali a nadále se staráte, jak nejlépe můžete. My se nyní snažíme o totéž: vychovat své děti podle našeho nejlepšího uvážení, i když volíme způsoby, které se vám možná zdají divné. To, jak k dětem přistupujeme, jsme uvážili, zjistili jsme si pro a proti, vyslechli názory vícero stran a náš přístup nám sedí také intuitivně. Nemáme jistotu, že to děláme správně, ale je to to nejlepší, co v tuto chvíli umíme.

Může vám připadat, že dnes všechno moc řešíme. Je to tak. Máme spoustu informací, kolikrát se cítíme opravdu zaplaveni a zmateni. Snažíme se ale zorientovat.

Dovedeme si představit, proč se vám naše výchova nezdá dobrá. A neradi bychom, aby vás naše poznámky zraňovaly nebo jakkoli shazovaly to, jak jste nás vychovali vy. To víte, že po vás nechceme, abyste souhlasili se vším. Moc by nás potěšilo, kdybyste byli schopni říct třeba: „Tomu sice nerozumím, ale akceptuji to.“.

Pokračovat ve čtení „Rodičovství dnes“

Budování houževnatosti skrze neúspěch

Neúspěch a houževnatost… hodně spolu souvisí. Houževnatost totiž na neúspěších staví.

I náš starší syn má občas tendenci něco vzdát po prvním neúspěšném pokusu. Čím je starší, tím víc si toho všímám. Je teď navíc v období, kdy má ve skoro 3,5 letech testosteron vystřelený někam nad mraky a má tím pádem o to větší potřebu dokazovat, že je dost dobrý.

Pokračovat ve čtení „Budování houževnatosti skrze neúspěch“

Výchova celou vesnicí

K výchově dítěte je třeba celou vesnici, říká jedno přísloví. Komunitní žití si idealizuju dost, ale nemám představu, že to dříve bylo úplně idylické. Manželova babička říká, že děcko na statku nevědělo, čí je. Mělo kolem sebe babky a tetky, šlo z ruky do ruky. Výchovný vliv rodičů určitě nebyl tak silný jako je dnes v nukleárních rodinách. Prarodiče navíc platili za autoritu. Dnes často žijou jinde a my jako rodiče už nemusíme pracovat na vztahu s rodiči ani s tchány a širší rodinou, pokud nechceme. Kdysi se museli naučit se snést a vztahy budovali, i když se jim nechtělo. Dítě bylo každopádně vystaveno vlivu vícero dospělých. It takes a village…

Pokračovat ve čtení „Výchova celou vesnicí“

Vedení dítěte při nebezpečných aktivitách

“To je nebezpečné, na to nesahej!” A máte v celku jistotu, že jste přitáhli pozornost dítěte. K té věci. K touze ji vyzkoušet. Tohle od nás náš starší mockrát neslyšel.

Když přemýšlím nad důvody, napadá mě:

  • Nedává nám smysl dítě neustále okřikovat.
  • Pro utváření charakteru dítěte vidíme jako klíčové nechat ho zažívat pocit autonomie a kompetence. Jinými slovy: může+chce = udělá -> skvělý pocit ze sebe samého.
  • To, před čím ho varuju, je obvykle můj strach, ne jeho. Nechci na něj přenést své strachy.
  • Raději ho co nejdříve naučíme s věcí pracovat, než aby se k ní dostal tajně či bez dozoru a zkoušel to bez nás a bez zkušeností. 

Pokračovat ve čtení „Vedení dítěte při nebezpečných aktivitách“

Nevychovávejte mé dítě! …nebo že by?

“Jak se díváš na to, když někdo cizí vychovává tvé dítě?” dostala jsem nedávno dobrý dotaz. Od té doby nad tím přemýšlím. Tohle bude mít spousta z vás jinak, přesto – nebo spíše právě proto – tady uložím svůj pohled na věc.

Dřív mi lidé, kteří měli výchovné řeči na staršího syna, tlak zvedali. Nejčastěji to byli senioři. Nestávalo se to často, ale naskakovalo mi takové to: „Starej se o sebe, jo?“

Ale oni nejsou zvyklí starat se jen o sebe. Pravděpodobně vyrostli v době, kdy nukleární rodina, jak ji známe dnes, neexistovala tak běžně. Mají nějaký svět, který si vytvořili a teď nějaké cizí dítě nějakým způsobem narušuje klid toho světa. Mají potřebu udělat něco proto, aby byl zachován. Někdo musí udělat správnou věc! Je třeba napomenout dítě nebo rodiče a ukázat jim, jak správný svět vypadá. Už nedohlídnou tam, že svět máme každý svůj a co oni považují za správné se může vylučovat s tím, co považujeme za správné my.

Pokračovat ve čtení „Nevychovávejte mé dítě! …nebo že by?“